Moje japonská mánie stále pokračuje. Pořád se učím japonsky a pořád nic neumím. Ale i to nic se už lepší. K tomu všemu se snažím nastolovat si i japonskou atmosféru. Ideálně čím jiným, než jídlem a pitím.
Začněme asi tím pitím.
Svou neskrývavou oblibu v čajích již poznal asi každý. Japonské zelené čaje jsem si občas kupoval, ale teď jsem podnikl další krok. Vypravil jsem se do Ostravy na ochutnávku japonských čajů, kde jsem si hned dva vzorky koupil.
Přednášející měl zajímavé poznatky, co se týče vlivu přípravy na chuť a obsah zdraví prospěšných látek. Nedalo mi to a začal jsem pak doma hned studovat chytré knížky. Zjistil jsem, že přednášející se v některých věcech musel inspirovat stejnou literaturou, jelikož některé jeho slova vypadaly jak naučené právě z ní. Ale to mu vůbec nechci zazlívat. Možná spíš naopak. Člověku se mnohdy vryjí do paměti právě tyto situace, kdy máte něco nastudováno, ale nepoužíváním se informace ztratí někde v “šuplíku” v hlavě. Tímto způsobem si spíše tuto informaci vytáhnu z toho nepořádku a připnu někde viditelněji. Abych to nenatahoval, vyzkoušel jsem několik výborných zelených čajů. Gyokuro mě asi jako vždy oslovoval nejvíce. Domu jsem si dovezl čaje Sencha (煎茶) a Kukicha (茎茶). Tradiční ceremoniální Matcha (抹茶) jsme nezkoušeli, ale dostal jsem dva vzorky domů. Ty jsem už do sebe nalil. Takové čaje já můžu. Doma mám ještě zbytek výborného Gyokura od mistra Tohei Maejimy.
Dál budu pokračovat o jídle.
V tomto týdnu mi přišla další zásilka japonských potravin. Hlavní části je vždy rýže, kterou jsem objednal z nového obchodu už podruhé. Minule to bylo 10 kg, ale tentokrát jsem se rozhodl po variantě 2 x 2,5 kg. Čistě z praktického hlediska. Cenově to vyšlo přibližně stejně.
Dále jsem do objednávky vložil další povinnosti, jako jsou dvě balení japonského koření na rýži furikake (振り掛け), miso pastu Marukome a zásoby polívek ramen (ラメン), když bude nejhůř. Ač obalem připomínají klasické “čínské polívky”, které se u nás po léta úspěšně prodávají za 5,-kč, tyto jsou trošku jiné a poctivější.
Dále jsem přibalil formičky na Onigiri. Ty jsem už vyzkoušel, a rýžové snacky ve tvaru trojúhelníku se s ní dělají výborně. No a na testování jsem do košíku přidal i tradiční japonské limonády Ramune (ラムネ).
A kde nakupuji?
Nebudeme si nic nalhávat. V naší zemi těch obchodů s japonskými potravinami moc není. Pokud se už něco najde, tak je tam obvykle trochu širší sortiment, než v nějakém lepším supermarketu. Aspoň já mám takovou zkušenost.
V minulosti jsem zkoušel nakupovat především ve dvou obchodech. Jiné mě nepřesvědčily, abych je vůbec vyzkoušel.
Nebudeme do to plést politiku. Prostě dva obchody. Bohužel obvykle jsem se setkával s jistou sezonnosti některých potravin a jejich nedostupnosti. Hledal jsem alternativu, kterou jsem našel v dlouho obcházeném zahraničním obchodě Japan Centre.
Tento britský obchod jsem se rozhodl vyzkoušet, když jsem si porovnával ceny výrobků, které jsou dostupné i u nás. Především u rýže jsem došel k tomu, že i s vyšším poštovným se mi vyplatí objednat velké balení rýže z Anglie, než nakupovat v ČR.
V Japan Centre udělám větší objednávku, za cenu, na kterou bych v ČR nedosáhl, nemluvně o dostupnosti potravin. V obou případech proběhla objednávka i doručení bez jakýchkoliv problémů. Zaplatit se dalo jednoduše přes Apple Pay v Macu. Zásilka pak byla přes International DPD doručena cca do týdne. Vždy vše hezky zabaleno a bez poškození.
Zatím jsem rozhodnut, že v tomto obchodě budu objednávat i nadále. Jedinou překážkou snad může být Brexit.
