Dvě století izolace formovala Japonsko do technologického lídra 20. století, ale třicet let stagnace a čínský vzestup přepisují pravidla hry. Zatímco Tokiu hrozí demografický kolaps a zaostávání v digitální revoluci, Peking masivně investuje do umělé inteligence a globální expanze. Analýza odhaluje, že klíč k japonské budoucnosti nespočívá v soupeření s Čínou, ale v překonání vlastních strukturálních krizí – od stárnoucí populace po rigidní bankovní systém. Historická zkušenost s érou sakoku ukazuje: Japonsko dokáže překvapit, když mu hrozí existenční krize.
